Poznatky matky kapitola čtvrtá
Pokud si váš drobeček oblíbí stání u schodiště opřené o zábranu, s občasným házením "nepotřebných věcí" dolů, neházejte mu jej nazpět.
Abych to vysvětlila. Vaše dítko se v patře postaví nad schodiště a přes zábranu dolů shodí třeba pet láhev, kterou před malou chvíli v kuchyni vyrabovalo z boxu na plasty. Pokud se však o patro níže nachází jakýkoli člen rodiny, který chce aby dítě o patro výš nepostrádalo svou "hračku" a zároveň nechce znovu vystoupat ty úmorné schody (např.prababička), usnadní si to tím, že se pokusí vyhodit třeba tu pet láhev zpět nahoru. Vzhledem k tomu, že se snažíte přehodit bezpečnostní zábranu a zároveň nesejmout dítě jako kuželku na dráze, nepovede se vám to napoprvé. Takže mezitím, co vy se snažíte přehodit tu zatracenou zábranu a už potřetí jste se místo toho trefili na poslední schod, vaše dítko se radostně usmívá a baví se nad tím, jací že jste to "mamlasi".
Když se to prababičce podařilo, ještě netušila, jaký nový zlozvyk našemu dítku ukázala. Ono totiž taková termoska, kterou si dítě vyhrabe ve skřínkách kuchyně dělá ohromný rámus po cestě ze schodů "bác, bum, duc, duc, bác".. A to nepočítám třeba takové nepotřebné hračky, které dítko přestalo bavit. "Autíčko pojď, proletíš se", balónky.. Všechno, co v danou chvíli hledáte, nebo po čem vaše dítko touží, určitě leží pod schodištěm.
Máte radost, že po týdnech každodenního vysypávání misky s křupkami se tak již neděje? Máte radost, že vaše malé dítko pochopilo, že "kokínka" se papají, ale nevysypávají na zem a už vůbec se nezašlapávají do koberce? Ona vás ta radost přejde. Proč? No, protože to, že se vám křupky neválejí po podlaze, nebo nejsou napůl rozžužlané zašlapané do koberce má svůj pádný důvod. Jak by se vám třeba líbil ten, kdy vaše dítko všechny své "kokínka" ukládá pod vaší sedací soupravu? Mě tedy vůbec. Ale přesně tohle se u nás děje. A kdyby jen ty dobrotky. U nás pod pohovkou končí i ta autíčka a ty "nepotřebné věci". To schodiště je totiž přeci jen občas dost daleko a pohovka táák blízko. Navíc se tam toho tolik vleze a na první pohled to ani není vidět. Mamince celé dva dny trvalo, než na to, kam mizí všechny dobrotky a půlka dřevěných skládaček přišla.
Přiblížili se Vánoce a přišel advent. Máte doma malé dítě? Dám vám jednu dobrou radu. Jak zní?
Vykašlete se na Vánoční výzdobu. Mezitím, co vy jí na jedné straně domu pracně dáváte na své místo, dítě ji na druhé straně domu pracně sundává.
(Jestliže se opravdu rozhodnete mít vyšperkovaný domov, vyšperkujte si také své nervy, a to k pořádné trpělivosti).
Já jsem si ten domov vyšperkovala, jen jsem zapomněla na ty nervy.. A tak se stalo, že mezitím co jsem "šperkovala" náš domov na ty Vánoční svátky, dítko vesele chodilo v mých stopách a "vyšperkovávalo podle sebe". Nakonec to dopadlo tak, že jen co jsem domov "došperkovala", dala jsem si druhé kolo "odšperkování" a to ze všech níže položených míst a míst, kde se dítě může "nějakou záhadou" ocitnout.
Na druhou stranu, bylo to velice přínosné, ze všech "Vánočních pracholapů" mi zůstala jen výzdoba na oknech a vstupní chodbičce. Už se těším na ten oškubaný Vánoční stromeček a dítě, které místo dárků budou zajímat prázdné krabice a roztrhaný balící papír. Řekla bych, že je to depresivně reálná představa. Celý rok si lámete hlavu, co vaší ratolesti pořídíte a ona by stačila prázdná krabice a tuba balícího papíru. Jediné co mě uklidňuje je to, že ta tatrovka, kterou dítko najde pod stromečkem bude mít 100% úspěch a když už nic jiného, lineckým určitě nepohrdne. Naopak matně tuším, že ho budu ještě hodně dlouho nacházet všude. Za ten úsměv to ale rozhodně stojí. :)